Venčitelka

Venčitelka

Moje další, dnes už se dá říct, profese, je venčitelka.

Venčím za peníze (nepatrný peníze) psi.

První, mnou vyvenčenej pes bylo štěňátko labradora, roztomilá Kikinka, kterou jsem mohla málem strčit do kapsy a tak to byla celkem pohoda a legrace.

Dnes jsem se seznámila s českým fouskem, na kterýho jsem se těšila, protože jak víme, my máme Fluka a to je Český fousek, nejlepší a nejvychovanější pes na světě s lidskýma očima.

Majitelkou tohoto fouska je Italka, takže domluva žádná, ani jsem jí nerozumněla, jak se pes jmenuje a tak mu říkám Douglee. Nevím proč, fakt je, že jsem pochytila z jeho jména jen začáteční písmeno D

On je přerostlý fousek snad půlmetrákový tele, rozjívenej puberťák, absolutně negující jakýkoliv příkaz. Jeho oči jsou divý, šikmý se zlatými světýlky divočiny.

Vyfasovala jsem k němu dvoumetrový dvojitý lano s postrojem. Naštěstí.

Ze schodů překrásnýho barokního baráku na Kampě jsem za ním sklouzla ve vteřině, ale aspoň jsem si ještě stačila  třikrát omotat lano okolo ruky, než jsem otevřela domovní vrata.

Pak On zvedl ocas, vyplazil jazyk a rozeběhnul se. Já za ním kloužu po vlkých kočičích hlavách.

U prvního kandelábru vymočil cca 5l tekutiny a pak už lítal sem tam a škubal se mnou nečekaně a fakt razantně, vláčel mě roštím, cloumal a smejkal mnou v bahnách, omotával mě okolo stromů a čas od času na mě rozdováděně skočil. Jeho pracky sklouzly po mé bundě, kde zanechaly brázdy bahna.

Trvalo to hodinu.

Po Karlovým mostě jsem se vracela jak z výprasku a všechny drobný jsem nasypala klečícím žebrákům, vedle nichž se choulili zcela klidní a apatický psíci.

Praha 23.2.15Fotografie0166